Lidičky, přijeďte mě někdo navštívit. Mám takový Heimweh...zvláště včera, když jsem pracovala celý den na letišti, tak se mi chtělo nastoupit do letadla a mrknout se na chvíli domů. Přijeďte, dokud tu nejsou ještě velké hice a moře turistů s tisíci požadavky. I když ne že bych teď neměla co na práci a ne že bych z toho nebyla unavená.
Včera při odpolední pauze jsem zašla do jedné restaurace nedaleko letiště v Heraklionu a dala si frapé. K tomu jsem dostala vodu. Sedla jsem si za stůl a dvě a půl hodiny jsem si četla knížku. Pohoda. Úleva pro mé nohy.
A dnes jsem svoji první stížnost oslavila v hotelové restauraci sladkými zákusky. Ty dva čokoládové dortíky vzadu byly jedna báseň. Ano, měla jsem dnes první lidi, kteří si stěžovali. Ne, že by to dopadlo úplně dobře, ale při přijímacím pohovoru na nás byli daleko drsnější. Ono to ještě asi přijde. :-)
Po téhle práci budu mít úplně oddělané nohy. Když jsem si včera zula boty, uvědomila jsem si, jak mě bolí nohy. Jak jsem je měla odřené. Bohužel už ani náplasti nezabírají, protože se mi vždycky shrnou dolů. Černé lodičky jsou bohužel k uniformě nutnost. A tak občas pajdám a mám krvavou nohu. Snad se to někdy zacelí... nebo aspoň zocelí.
Všimla jsem si, že většina restaurací je tu celkem hlučná. I kavárny. Bohužel jsem tu ještě nenarazila na nějaké klidnější veřejné místo. Někde, kde by se člověk zašil... čajovnu tu asi nemají. Možná knihovnu, ale tu asi najdeme jen v Heraklionu.
Včera jsem se taky bavila se dvěma kolegyněmi na letišti. Obě to jsou Řekyně, které se po 18 letech přestěhovaly z Německa sem na Krétu. Našly si tu manžely, mají tu děti a žijí tu. Jsou spokojené. Prý se tu dřív ještě před krizí dala najít celkem slušně práce. Teď je to už horší. Jedna kolegyně pracuje ve stejné firmě jako já, ta druhá dělá pro jinou společnost. Ta druhá paní mi říkala, že mají rodinnou kavárnu, která funguje i v zimě. V létě tedy pracuje na letišti, v zimě v kavárně, ale to nemají zdaleka tak velké tržby. Na letišti jsme jedna parta a vzájemně si pomáháme. Stejné je to i v hotelech s ostatními delegáty a to se mi tu hrozně líbí. Není tu něco jako rivalita. Všichni jsme na stejné lodi. A když máte řešit najednou 30 odletů, všichni pracují společně, je jedno, pro jakou kancelář pracujete.
Žádné komentáře:
Okomentovat