Dlouhá šichta delegátky

          Dneska byl ten úplně nejnapranější den. Přijela jsem domů před necelou hodinou a doteď je tu ticho. Kde jsou všichni? To všichni ještě pracují? Nebo někde popíjí? Nevím. Jsem za to ráda, protože když je někdo na chodbě, slyší to všichni na celém patře. Což je strašný. Někdy se vrací lidi ze šichty na letišti třeba ve 2 ráno a vzbudí mě při tom. Protože si povídají právě na chodbě. Škoda, že tu nemáme odhlučněné pokoje. To ani nemluvím o J., který ztratil klíče a klepal na moje dveře v jednu ráno, aby mohl přelézt balkon a dostat se do svého pokoje...
         Dneska jsem stihla objet všechny své hotely(momentálně 6). Stihla jsem se krásně najíst, takže po dnešním dni jsem určitě přibrala, protože jsem si dopřála luxusní snídani, oběd i večeři. Nevím, jak se ubránit tomu, abych si nevzala i dezert. Prostě to nejde! Takže i když jsem si večer dala zdravé jídlo- salát a kousek ryby, tak jsem to zabila tím dezertem.
           Zažila jsem také několik stížností, které se spíš nedaly, než daly vyřešit. Přerezervace je známý strašák, něco, na co jsme vždycky upozorněni... ale nedá se s tím nic dělat. Snažíme se dostat lidi co nejdříve do hotelu, který si zamluvili. Další stížnost byla na úklid, na obědový balíček a na hotel, ale když mi to pán dopodrobna vysvětlil, vlastně byl nejdůležitější ten úklid. Podařilo se mi mluvit s recepcí, tak to snad už bude v pořádku. Co mě moc potěšilo, tak to, že se už jedné paní daří líp a že už nechce předčasně odcestovat. Odpoledne jsem měla hotely celkem blízko, a tak jsem využila toho, že se mi podařilo dobře zaparkovat a chodila jsem pěšky. Teda i tak jsem se zapotila, sluníčko pařilo...škoda, že nemůžem mít čepici, abychom nechytli úžeh. V jednom hotelu mě čekalo milé překvapení, na recepci pracoval můj krajan. První Čech, kterého jsem tu potkala. A tak jsem se s Pavlem dala do řeči a během našeho rozhovoru jsem vypila asi litr vody. Prý přijel před deseti dny a bude tu pracovat celé léto. Už je tu asi potřetí. Bohužel má jen půl dne volna, nikdy nedostane celý den. V hotelu bude dělat ještě s dalšími třemi Slovenkami. Inu poznala jsem, že sem jezdí hodně Slováci, mají tu i info ve slovenštině. Pavel sice pochází z Krnova, ale mluví skoro slovensky. Aspoň jsem měla takový pocit. Prý trávil mnoho let se Slováky, ale je rád, že je Čech. Mluví strašně rychle, takže jsem se musela docela soustředit, abych mu rozuměla. Škoda, že tento hotel nebudu mít na starosti. Tento týden je to výjimečně, protože moje kolegyně musela na pár dní odjet domů.
            Na druhou stranu se tu strašně blbě parkuje a ten hotel ani snad nemá parkoviště. Jsem ráda, že jsem vůbec dojela domů v pořádku. Vždycky když teď jedu domů, tak mi svítí sluníčko přímo do očí a nic nevidím. Byla jsem fakt hodně unavená a dělala jsem chyby. Musela jsem se pořád napomínat, abych se soustředila, ale moc to nepomáhalo. A tak jsem jela pomalu. A auta troubila. Ale ať si troubí. Hlavně že jsem celá dojela.

Kočička v jednom hotelu, která žadonila nejen o pohlazení.

A zítra budu jak tenhle hund vítat hosty na letišti. Bohužel jen půl dne. :( Odpoledne mám zas hotely.