Malé odreagování a naděje na lepší zítřky (..snad)

       Den off jako vyšitý. Přeju si, aby nikdy neskončil. Nevím, co mám dělat dřív. Číst si, spát, plavat, připravovat se na příští týden(plánovat trasu, kudy pojedu), psát na blog a tak dále. Od předešlého večera sem dorazila vedra. Mám na mysli vedra i v noci. Už nejsou ty chladné večery, jako tu byly na začátku. Je tu podivné dusno, těžký vzduch a sluníčko je dnes taky nějaké ospalé a rozostřené mraky. Pomalu z nás začíná během dne lít pot. Ono samo to vedro člověka unavuje. Kdybyste někdo věděl nějaký návod, jak to překonat, jak zůstat i ve velkých vedrech čilá, určitě mi napište.

        Tento týden byl celý zmatkový, hlavně kvůli popletenému plánu. Tak se to budu snažit ještě doklepat a v pondělí začnu nanovo. Čekají mě tři směny na letišti. Tentokrát jsem si vyráběla plán sama, takže doufám, že vše už bude v pořádku a že to budu stíhat. A co je nejlepší je to, že už nebudu jezdit do Agios Nikolaos. Nevím, jestli mě to stejně nečeká, až přijedou Češi, ale aspoň teď se té daleké cesty vyhnu. Ještě dvakrát... ještě sobota a neděle. Snad to klapne. Kéž by nebylo ve městě moc aut... A kéž by mi držela GPSka na skle. Poslední dobou mi pořád padá a já nevím, jak ji mám upevnit.

         Včera jsme se všichni zúčastnili řeckého večera v Anopolis. Všichni z celé Kréty, co pracují pro naší společnosti, se tu sešli... i animátoři dokonce. A taky pár lidí, co pracují v kanceláři u telefonu a u počítačů. Tak jsem se po měsíci potkala opět s Čechem, který právě pracuje v Heraklionu a popovídali jsme si spolu. Má teda zážitků s lidmi... říkala jsem mu to, aby to sepsal. Taky to nemá lehké. Jediné, co mu tak trochu závidím je to, že má danou pevně pracovní dobu a když přijde domů, tak má padla. Jenže noční bych asi nechtěla dělat. A v kanceláři už vůbec ne...to bych přeci mohla zůstat doma u nás v Česku a nemusela bych kvůli tomu jezdit na Krétu.  Čekalo nás nejdříve přivítání, kde sem se mimo jiné dozvěděla, že se očekává, že sem přijede tuhle sezonu kolem 1500 lidí z Česka. Což mi zas nepřijde moc, ale nejspíš tu na celou Krétu budem čeští delegáti jen dva. Jeden na západě, má dorazit teď někdy v květnu, a jeden na východě, nejspíš moje maličkost.
       Kromě toho se ten večer hodně jedlo, pilo... poprvé jsem si tu dala červené víno a moc mi chutnalo. Najedla jsem se dosytosti a dokonce jsem si zatancovala. Bohužel jsem byla hodně ospalá. Nevím proč, ale prostě jsem ne úplně vnímala, hlavně na začátku. A tak jsem si řekla, že se musím hýbat, jinak usnu. První polovina představení byla taková neslaná nemastná, ale druhá se mi už líbila. Hlavně díky tomu, že tanečníci vyzvali i další lidi na parket. Sirtaki už umím jedna báseň, ale jen základní krok. Nevím, kolik figur existuje teda, ale neřekla bych, že to, co umím, je všechno, co existuje. :-D Právě ve druhé polovině hráli známé chytlavé řecké melodie, které všichni znají, takže to slavilo úspěch. Sedla jsem si ke stolu ke známé kolegyni z Německa, která mi představila další holčinu ze Švýcarska. Moc ráda jsem si s nimi popovídala. Právě když jsem tancovala, tak jsem si vzpomněla na swing a uvědomila jsem si, jak moc mi tu chybí. Nejen swing, ale i další tance. A hned jsem si vzpomněla na to, že už to za chvíli bude rok, co jsme chodili s Ondrou do tanečních. Jestlipak letos na podzim budem chodit zase do nějakých tanečních kurzů?
Řekové umí tančit na všem možném, obrací vzhůru nohama židle, stoupají si na skleničky, někdy to hraničí s akrobacií. Najednou mi v hlavě docvaklo, že už jsem něco podobného zažila. Na Mořském koníku. I zde jsem se divila, proč tu mají v Řecku takovou oblibu v "ničení" a testování nábytku. Je to jejich specifický taneční styl.

Tento rozkvetlý strom rostl před velkým sálem, kde probíhalo vystoupení. Všem učaroval.

Takhle vypadalo vystoupení v Anopolis.