Day off aneb na co se těším celý týden

              Tento den mám day off. Užívám si toho, že si můžu víc přispat, že jsem doma a že si můžu vyprat oblečení. Na pláži celkem fouká vítr, jsou zase vlny, takže jsem to s plaváním moc nepřeháněla. Od loňska, kdy mě vlny v Americe několikrát vylekaly svou obrovskou silou, z nich mám velký respekt a moc daleko se do nich nepouštím. Na pláži přibyly nové slunečníky a lehátka, už není tak opuštěná, jako když jsme sem přijeli, což je na jednu stranu dobře, na druhou stranu se z ní pomalu vytrácí klid. I okolní obchody otevřely a každým dnem to i tady u nás, v malém letovisku, které je podle Kréťanů vhodné pro lidi 50+, víc žije. Tento týden jsme měli den a půl školení, což jsem moc uvítala. Aspoň jsem si tak odpočinula od ježdění autem a obíhání hotelů. Přála bych si mít víc dní, kdy bych měla třeba i trošku volno. Ale vím, že to bude právě naopak. Často se teď těším na spánek a na postel. Příští týden budu jezdit do jednoho hotelu, který je od mého bydliště 50 kilometrů. To bude ale trénink. Aspoň že nemusím nikam spěchat jako moji kolegové a že na to budu mít vždycky půl dne. Zvláště když jsem expert na bloudění a na zajížďky. Odbočka na dálnici před Chersonisos ale musí být opravdu vyznačena špatně. Tentokrát jsem dávala fakt bedlivý pozor a stejně jsem se ocitla na špatné straně. Svému cíli jsem se teda hezkou chvíli spíš vzdalovala... trvalo dlouho, než jsem to mohla otočit.

               Co se týče ježdění, mají tu fakt divné zvyky. Pomalejší auta zajíždějí buď celá, nebo aspoň napůl do odstavného pruhu, aby je mohla rychlejší auta předjíždět. Ještě to jde, když máte ve vašem směru pruhy dva, ale když je možné jet pouze v jednom a druhý pruh je určený pro auta v protisměru, tak je to síla. Zvláště když vás předjíždí kamion. O zatáčkách ani nemluvě. To v odstavném pruhu raději nejezdím, protože nikdy nemá člověk jistotu, jak dlouho bude ještě ten pruh pokračovat, či jestli v něm náhodou někdo nestojí. 
           Dále tu také často neznají lidi přednost zprava. Což je celkem důležité, protože se tu málokdy vyskytuje vyznačení hlavní silnice. Co je mi ještě s podivem, tak to je to, že když jste na kruhovém objezdu, nemáte automaticky vždycky přednost před auty, která na něj najíždějí. Naštěstí tu moc kruháčů není. Doufám, že nebudu muset jet někdy do centra Heraklionu. Prosím.....

Včera jsem se dozvěděla, že první Češi by měli dorazit v půlce května. Nevím, jestli se mám radovat. Taky zatím všechno vyřizuji papírovou formou. Spousta lidí tu už má ale elektroniku. Já jsem celkem ráda, že ji zatím nemusím používat, protože  je to další věc, o kterou se musíte starat a kterou nesmíte spoustit z očí. Ztráta takové věci by fakt bolela. Bohužel mě to ale nemine. Pak se ještě musím zeptat na nesrovnalosti ohledně platu. Jsou tu věci, kterým nerozumím. A nejsem sama. Inu sliby jsou sliby, ale realita je trochu jiná. Uvidíme.

Takhle se včera schylovalo večer k bouřce, když jsem odjížděla z práce domů. Naštěstí mě bouřka nezastihla.

        Dneska jsem dočetla Harryho Pottera a konečně jsem pochopila, jak to bylo s onou bezovou hůlkou. Musela jsem tu stránku přečíst snad třikrát, abych tomu porozuměla. Hurá! Že bych si pustila nějaký film? Už jsem se na nic nedívala víc jak měsíc. Teď jsem si chtěla přečíst zprávy, co se u nás děje, ale většinou jsou to takové drobné pikantnosti... Kde čtete nějaké normální seriozní zprávy?