Mickey Mouse na řecký způsob

                   Mám volno a tento den jsem využila na sto procent. Doufám, že jsem to nepřehnala a že se z únavy teď vyspím. Dopoledne jsem si byla zaplavat, moře bylo tentokrát klidné, i když sluníčko zářilo velmi slabě. Škoda, že tu už není můj bývalý kolega, s kterým jsem chodila plavat. To bychom plavali určitě dál. Zkoušela jsem v moři stojku a zjistila jsem, že jsem ji nezapomněla. Musím odhadnout správnou výšku hladiny, aby to nebylo moc málo, ani příliš hodně. Pak jsem stihla koupit chleba, vyprat prádlo, vytřít podlahu, uvařit oběd, a pak jsem vyrazila na procházku. Mým cílem byla hora přezdívaná Mickey Mouse. Tu přezdívku dostala kvůli dvěma radarům, které ční do výšky a jsou vidět široko daleko. Američani na této hoře měli základnu, která sloužila NATO. Nepodařilo se mi najít, kdy tuhle základnu opustili. Teď byla zavřená, sice oplocená, ale našla jsem v tom plotu několik děr. Budovy jevily už značné stádium rozkladu.

Prostřílené značky jsou tu na denním pořádku, připadám si tu trochu jako v Americe. 

        Nejdříve jsem ale na této hoře hledala kešku. Měla by tu někde být, ale nepodařilo se mi ji najít. Hodinu jsem běhala mezi kameny a keříky, ale marně. GPSka na mobilu zase měnila pozici, jak si chtěla, takže se na ni nedalo moc spoléhat. Nakonec jsem to vzdala. Prohlédla jsem si areál a došla až za základnu, kde stály dvě "uši" Micky Mouse. Až k nim jsem ale nešla, protože tam parkovala dvě auta. Kdo ví, kdo to byl.
           Byl odtud hezký výhled na hory a na moře, dole na Kato Gouves. Na to, jak je ta hora blízko, jsem si docela vyšlápla. Cesta nahoru pro mě byla spíše hororvá. Nevadilo mi, že jsem nepotkala ani živáčka, že jsem musela dálnici obejít, protože most, který by mi cestu zkrátil nejmíň o kilometr, byl v opravě. Vadili mi hlavně štěkající psi u dvou domů. Vždycky jsem se vyděsila. Naštěstí byl jeden za plotem a další tři měli poblíž páníčka. Na Řecku mi vadí právě takoví psi, kteří jsou u domů, nebo u sadů a hlídají. Chápu, že můžou nahradit sekuriťáky, ale pro okolní chodce mohou být dost nebezpeční. Takže třeba i když jdu někde po šterkové cestě mezi sady, mám celkem strach, aby na mě nevyrazil nějaký pes. Další věc, která mi přišla jako z hororu, byly tři mrtvé kočky. Nevím, jestli je toto normální, asi jo, ale během cesty na horu, jsem bohužel zahlídla tři mršiny, jedna dokonce na plotě.. asi se chudinka napíchla na plot a nikdo jí nepomohl. Další mršinu jsem viděla právě u domu, kde pobíhali ti štěkající psi. Proč to proboha majitel neuklidí? Vždyť to musel přeci vidět? Připadá mi, že se tady nechává ležet jen tak, až si vše příroda sama vezme zpět k sobě. Stejné je to s odpadky. Během cesty jsem viděla tolik odpadků, u vrcholu hory dokonce malou skládku. Řekové jsou čuňata. O třídění odpadu ani nemluvě. Díky bohu, že někteří hází odpadky do popelnice!
Když jsem šla zpátky dolů tou samou cestou, snažila jsem se na ta děsná místa nedívat. Psi naštěstí byli uvázaní na řetězu.

Pohled do okolí

Cestou nahoru 

Kozí bobky jsou všude.

Trochu zataženo, ale zima rozhodně není.

Hledat keš mezi kameny je jako hledat jehlu v kupce sena.  

Opuštěná základna 

Mickey Mouse

kostra bývalé vrátnice 

rozbořené mlýny, kolem kterých se pásly ovce

Úroda oliv asi letos bude. :-) 

        Když jsem šla domů, vzpomněla jsem si na to, co mi dnes říkala paní majitelka. Pořád čekám, že mi dojde pohled, ale nic. Dneska jsem se jí ptala, jestli mi něco nedošlo a dozvím se, že tady pošťák nechodí jako u nás. Inu asi se na tom podepsala krize. Balíčky se vyzvedávají až na poště v Chersonisos a psaní si prý lidi vyzvedávají z celého Kato Gouves v obchodu s knihami. A tak jsem si řekla, navzdory bolavým nohám, že se tam ještě podívám.
Hledám ten obchod, ptám se místních a nakonec ho najdu. Před vchodem stojí dřevěná police a v každé přihrádce je štos obálek. Sednu si na připravenou stoličku a začnu hledat.

Hurá! Mezi obálkami objevím i ručně psaný pohled s kočičkami od svého milého! Mám velkou radost, že mi došel!  Tohle je ten největší poklad, který jsem dnes našla. Kam se hrabe keš. Už je mi úplně jedno, že jsem ji nenašla. Hlavní je, že mám spojení se světem. :-)