Jestli byl pátek třináctého nešťastný den, tak já si to vybrala dneska. Nejdřív se mi porouchal stroj na kreditní karty, takže jsem bohužel nemohla prodat jeden výlet... snad mi ti hosté posečkají do úterka. Budu se modlit, aby to bylo jen baterkou. I když jsem ji nabíjela, asi se to nějak opět vybilo, možná i tehdy, když stroj není zapnutý. Nevím! Je neděle, a tak člověk, který má tyto strojky na starosti, nebyl v kanceláři.
Měla bych se radovat, že jsem prodala dva výlety v Agios Nikolaos, ale ve skutečnosti se klepu strachy, jestli jsem to udělala dobře a jestli to vše klapne. Bohužel mi totiž došel jako na potvoru dnes v neděli kredit na mobilu a Vodafone má samozřejmě v neděli co?... zavřeno! A zítra jsem celý den na letišti, takže asi budu lítat po Heraklionu a shánět Vodafone. A budu se modlit, aby odpoledne neměli siestu.
Jediný požitek jsem dnes měla z jídla. Podařilo se mi mít snídani, oběd i večeři v hotelu a jsem teď krásně nacpaná. Zítra budu mít naopak dietu, když budu celý den na letišti... škoda, že se nemůžu najíst do zásoby. Když už jsem dnes obíhala skoro všechny hotely nadvakrát, tak proč toho nevyužít a nenajíst se, že?
Dále mě dnes přivedlo k šílenství parkování v Chersonissos... myslela jsem, že všichni budou doma a ne na silnici!!! Jako na potvoru všichni vyrazili někam do města a všude bylo nacpáno. Vrcholem všeho bylo zajíždění na parkoviště, kde to odnesla málem jedna popelnice. Bože jak já to město nesnáším. Celý den dneska lilo a lilo. Stěrače jely na plný plyn a já si zvykala na to jezdit v dešti. Na dálnici mě to celkem i začalo bavit. Nejen v dešti samozřejmě. Jen kdybych nemusela jezdit těmi malými přecpanými uličkami. To je moje noční můra.
V úterý mi má přijet hodně lidí. Mám mít informační schůzku pro 50 lidí. Jsem zvědavá, kolik jich nakonec přijde. Poprvé, co mám tak vysoký počet rekreantů.
Když jsem na začátku mluvila o té kaňce, tak tou je opět můj plán. Naštěstí budu mít tentokrát dost času na přejezdy! Ufff! To je důležité. Jen mám o jeden hotel míň, protože se zjistilo, že mi omylem přidělili holandské hosty. Ha ha. Říkám si, kdy to konečně bude bez chyby? Nastane někdy takový moment?
Jsem ráda kromě jídla za dnešní popovídání se dvěma hosty. Ani nevím, zda patří ke mně, nebo k jiné kanceláři, ale byli moc milí a zpříjemnili mi pobyt v jednom hotelu. Inu pršelo, tak byli všichni zalezlí vevnitř a povídali si a popíjeli.
Teď večer jsem se dozvěděla, že odešel jeden polský kolega. Prostě ho vyhodili. Na jednu stranu chápu důvody, proč ho vyhodili, ale na druhou stranu mi tu bude chybět. Teď tu na našem ubytování jsme jen dva lidi, co mají na starosti hotely- Daniel a já. Jinak je tu zbytek lidí, co pracují na letišti. A s kým budu chodit ráno plavat? Budu muset sama. Byl to fakt milý kolega, ale chápu, že ho museli propustit. Jak rychle to šlo...
Včera jsem podnikla malou odbočku z dálnice. Když jsem tudy projížděla, vždycky mě po straně silnice zaujaly tyto mlýny. Řekla jsem si, že tu musím někdy zastavit. A kdy jindy než během siesty během cesty do hotelu v Agios Nikolaos. Přemýšlela jsem, kde zaparkuju. Výjezd z dálnice k mlýnům je totiž dost ostrý, musí se dávat pozor, protože parkoviště není tak veliké a auta tudy projíždí dost rychle. Původně jsem chtěla zastavit dál a dojít to pěšky, ale jelikož zrovna za mnou nic nejelo, riskla jsem to a doufala, že se mi podaří i vyjet ven. Zjistila jsem, že na tomto místě je i ukryta někde keška, a tak jsem si už dopředu našla souřadnice. To jsem si ale dala!!! Nevím, zda jsem někdy předtím hledala keš tak dlouho.
I toto byl dříve mlýn. Takhle z dálky to vypadá ale spíš jako nějaká zřícenina hradu.
Mlýny už nyní nefungují. Dříve, cca do 70. let, se využívaly k čerpání podzemní vody pro zavlažování(v zemědělství). Nyní jejich práci dělají už elektrická čerpadla. Proto spousta větrných mlýnů pustne a rozpadá se.
Na planině Lassithi najdete takových mlýnů spousty. Tyto se jmenují v angličtině Nikithianos windmills, protože leží u vesničky Nikithianos.
Stařičký olivovník, kolik mu asi je let?
pohled na hory v Lassithi
rozpadlých mlýnů je tu spousta... hledat keš je tu jako hledat jehlu v kupce sena
A tak jsem se tu nachodila, nahledala, poškrábaná jsem byla...GPSka na mobilu samozřejmě zamrzla. Asi po půl hodině se vzpamatovala, ale stejně ukazovala špatný směr. Na začátku mě napadlo, že by to mohlo být za tou stěnů z kaktusů, ale pak jsem si říkala, jak by se tam kdo dostal. Hm, bylo to tam! Předtím jsem ale ještě ohledala a zpřevracela kdejaký kámen. Protahnout se skulinkou mezi kaktusy bylo fakt umění. Ale slavila jsem pak úspěch, protože keš opravdu v díře ve zdi byla. Zakryta kameny. Aspoň jsem se zbavila travelbugu a také jsem tam přidala placku s českým nápisem. Aby se Česko dostalo i na tak exotické místo jako je toto. :-D
Pak jsem si prohlídla trošku vesnici Nikithianos na druhé straně silnice, ale nezbývalo mi už moc sil a ani času.
Čím víc jste šli dolů, tím víc to tu bylo obydlenější. A pak jsem musela zpět nahoru ke svému autu.
Kočky tu mají zvláštní tvar hlavy. Takový trojúhelníkový. Ani se mě nebály, upřeně na mě koukaly.
Výjezd z pakroviště se podařil. Dala jsem si tedy na čas, ale jistota je jistota. Pak jsem mířila dál do Agios Nikolaos, kde mě čekala poslední schůzka.
Takovéto výlety asi moc dělat nebudu, protože pochybuju, zda budu mít čas. Ale včera se to opravdu hodilo. Nevím, kdy bych se tu jindy zastavila. Zajímavé, opuštěné místo... chtěla bych to tu vidět před 100 lety. Škoda, že nejsou žádné dobové fotografie. Zajímalo by mě, kdo se tu procházel, kdo tu bydlel, kdo tu pracoval. Nyní je z mlýnů aspoň pěkný urbex.
Žádné komentáře:
Okomentovat