Krétské San Francisco

           Tak moc si užívám toho, že ležím v posteli a že dávám odpočinout trochu svým nohám. Vypadá to, že k nám dorazila první vedra. Bohužel si jich užiju jen v autě, na pláži už moc ne. Přála bych si kráčet městem neobtěžkaná taškou, ne-li k tomu ještě baťohem, abych si mohla vychutnat taky jeho krásy.

          Zatím mi připadá, že práce delegátky je rozvržena následovně: 75 procent řízení auta, 10 procent čekání, 10 procent setkávání s hosty a 5 procent plánování v kanceláři další týden a další úředničiny. Tenhle týden je na řízení dost výživný. Dozvěděla jsem se, že Češi přijedou až v červnu a že pak budu mít na starosti 10-12 hotelů. No nedokážu si představit, jak to budu stíhat. Kéž by ty hotely byly aspoň trochu blízko sebe.

           V pondělí a dnes jsem měla trochu času se porozhlédnout po Agios Nikolaos. Vždycky když tam jedu, tak se modlím, abych měla kde zaparkovat. Pokaždé parkuju jinde. Objevila jsem pár míst, kde se dá parkovat zdarma, ale většina z nich je obsazena. A tak musím mít veliké štěstí, nebo jet dál a hledat do té doby, než neobjevím aspoň trochu přijatelné místo. Včera jsem parkovala na okraji silnice. Mám vždycky obavy trochu, jestli neparkuju někde, kde se to nesmí, ale auta tu stojí úplně všude. Bohužel policisté si prý vybírají schválně ta auta, která jsou půjčená, místní pokutami prý tolik neprudí jako cizince. Stejné obavy mám i když parkuju někde před hotelem. Dneska přede mnou jel bus, který zastavil přímo v cestě k hotelu, která měla ani ne tři metry v průměru. A tak jsem zaparkovala raději na ulici před autopůjčovnou. Nějaký chlapík mi pak říkal, abych parkovala buď přímo před vraty autopůjčovny, což nechápu, nebo v hotelovém areálu. Na tom místě, kde jsem zastavila, je to prej blbý. No jo, jenže když vám cestu zahradí autobus, který se ne a ne otočit, protože čeká nejspíš, až přijdou všichni hosté..co mám dělat? Čekat 20 minut? Další moment jsem zažila teď večer, když jsem musela ostře zabočit vpravo a na jedno otočení jsem to nedala, tak jsem musela couvat. Najednou se přede mnou objevil autobus. Myslela jsem si, že zajedu na stranu a on projede, ale řidič autobusu mi naznačil, ať projedu jako první. Ještě že hodně řidičů už má v oku, zda se do dané škvíry vejdou či nikoliv a ještě že většina z nich má pro danou situaci nějaké řešení. Já jako řidička menšího auta nemám často takový rozhled.

                To, že jsem toho měla včera k večeru už dost, bylo patré z toho, že jsem se vracela v Agios Nikolaos ke svému autu. Strčím klíčky do zámku a ono nic. Pořád je zamčeno. Zkusím to asi třikrát, když si všimnu, že podél kliky se tahne dlouhý tenký škrábanec. A pak se podívám na okýnko a je otevřené. No to není možný! Pak se podívám dovnitř do auta a zjistím, že tam leží nějaké rukavice a další věci. Vždyť to není moje auto! Naštěstí. Parkovala jsem o kousek dál. :-D

              Agios Nikolaos je moc hezké město. Kam se na něj hrabe Chersonisos, Malia apod.. Ty mi připadají až moc zaměřené na turisty a nenajdete tu žádné malebné uličky. Z Agios Nikolaos čiší víc řecká nálada, už několikrát jsem se proplétala úzkými uličkami a objevovala zdejší kostelíky a všudypřítomné kočky. Možná je to i díky dvěma přístavům. Jeden je geniálně propojený s jezerem, kolem kterého se dá procházet a relaxovat ve stínu. Někdy se říká tomuto městu krétské Saint Tropez. Přímo ve městě tu jsou dokonce dvě pláže, čisté a udržované. Jen chápu, že někteří hosté ubytovaní v centru si mohou stěžovat na hluk. Inu je to něco za něco. Ruch aut je tu teda slyšet i za dveřmi hotelu.

            Jako první, co mě tu zaujalo, když jsem tu v pondělí zaparkovala, byly tyto fialově rozkvetlé stromy. Pohled do jejich koruny mi přinesl uklidnění.

Žlutá a fialová, báječná kombinace. 

Katedrála Agia Triada, když jsem kolem šla, byla bohužel zavřená. Prý otevírá až večer.

Detail katedrály, uličky a malý urbex. ;)

Hory tu jsou vidět všude. S mořem je to báječná kombinace. Jsem ráda, že Kréta není placka jako Magdeburg.

Spíš bych Krétu přirovnala k San Franciscu, protože i zde jsou vidět veliké výškové rozdíly...v centru narazíte na uličky se spoustou schodů, strmě se svažující nahoru, a pak zase dolů. Přesně jako jsem viděla loni v San Franciscu.

                Dnes se mi poštěstilo posnídat palačinky s nutellou, croasant, pudinkový koláč a grapefruitový džus. Mňam. :) I oběd jsem měla královský. Jsem ráda, že už nehladovím. A také jsem dostala asi desetiminutovou masáž. Je to málo, ale jsem ráda i za těch 10 minut. Narazila jsem v jednom hotelu na slečnu, která nabízí masáže, začala jsem se vyptávat, jak to s těmi masážemi chodí a ona mi řekla, že mě může na ukázku trochu namasírovat a já pak hostům o těch masážích poreferuju, aby k ní taky zašli. Říkala mi, že mi udělá thajskou masáž. Musím říct, že takto mě ještě nikdo nemasíroval. Prý je poznat, že mám hodně stresu. Cítila jsem každý její hmat. Chtělo by to masáž nejméně hodinovou...ale asi si raději počkám, až přijedu do ČR. Tady to asi bude dražší než u nás.
           Tak to by bylo pro dnešek všechno. Zítra je zúčtování, ráno mám dva hotely a večer máme nějaký program s Řeky. Asi budeme tancovat a pít raki. A v pátek je VOLNO. Těším se na pátek už od minulé soboty. Těším se, až si něco přečtu.