Práce delegáta

Ehm, ehm, tenhle článek jsem chystala už dlouho, i když teď mi připadá, že se nacházím ve stavu samých negativ. Naštěstí už jsme v půlce sezony, budu optimistická, takže vlastně už zbývá jen srpen a kousek září a pojedu domů.

Co se mi na mé práci delegátky líbí?
- Mohu si naplánovat schůzky s hosty kdy chci a v kolik chci. Je to jen a jen na mě, do kterého hotelu pojedu první a který nechám na konec. Částečně mohu ovlivnit i začátek a konec prac. doby, i když samozřemě čím později začnu, tím později skončím.
- Jsem sama svým pánem, nikdo mi nestojí za zadkem a nedohlíží, co a jak dělám. Ano, občas nás šéf namátkou zkontroluje osobně, či nám zavolá, ale většinu času jsem sama za sebe.
- Potkávám spoustu lidí. Někteří jsou noví- noví hosté, některé vídám každý den. Ať to jsou prodavači na ulici, tak místní čumilové sedící na židli na kraji ulice, kteří tam okouní v jakoukoliv denní i noční dobu. Někdy se potkám v hotelu se svými kolegy a to je taky milé vyměnit si pár slov.
- Každý den používám cizí jazyky, hlavně němčinu a angličtinu. A hlavně mluvím, nesedím nad knihami!
- V rámci práce jezdíme někdy na exkurze a poznáváme tak ostrov.  I když ne všechny exkurze se mi líbí. Ale je to změna.
- Můžu jíst téměř ve všech hotelech, které mám na starosti a někdy nám dovolí jíst i s více kolegy najednou v jednom hotelu ve stejnou dobu.
- Pracuju i na letišti, kde vlastně poprvé i naposledy potkávám své hosty, což je moc dobře. Je fajn, že je většinou doprovázím od začátku až do konce pobytu. Zároveň je to pro mě změna, odpočinek od hotelů, ale když mám nespokojené hosty, děsím se právě toho, že je ještě potkám při odjezdu na letišti.
- Když chci, můžu se skoro každý den vykoupat v moři. Slyšela jsem, že spousta delegátů na to nemá skoro celé léto čas, ale myslím, že když člověk chce, že si ho vždycky najde. Je fajn, že bydlím 7 minut od pláže.
- Nemusím platit nájem.
- Nemusím platit za dopravu a přesto jezdím každý den autem.
- Jsem pořád v pohybu, nepracuji někde zavřená za kompem a v kanceláři strávím maximálně tři hodiny týdně. 


Co se mi ná mé práci delegátky nelíbí?
- Únava a to, že mě ta práce tolik vyčerpává, že ztrácím náladu dělat po práci absolutně cokoliv.
- Zmatky.
- Změny dvacet minut po dvanácté.
- Když mi zavolá někdo z adminů, abych rychle někam zaskočila za jiného delegáta. Člověk musí být během dne flexibilní, i když se mu nechce.
- Když jsem unavená a nejraději bych si šla lehnout, musím se přemoci, jít do dalšího hotelu, řídit, musím být pořád při smyslech  a nemůžu vypnout. U jiných prací to třeba jde, při manulálních hlavně, ale i třeba když sedíte v kanclu, můžete na chvíli odejít. Tady se mi často stává, že musím jet prostě dál, jinak bych nestíhala další schůzky a na oddech není čas. Když začnu plácat nesmysly, lidi to poznají, takže se musím soustředit i pořád na to, co říkám.
- Mám velmi úzký okruh aktivit kromě práce. Vlastně tu není ani příležitost cokoliv dělat. Kromě plavání a čtení knížek.
- Když už se s někým bavím z našeho ubytování, vždycky se náš hovor točí kolem práce.
- Systém, přes který musíme vypisovat stížnosti. Někdy to trvá i 45 minut a jak pak máme stíhat schůzky v dalším hotelu? Někdy není vůbec ani připojení k internetu.
- To jak nás nutí do prodeje exkurzí, jaký na nás vyvíjí tlak. Já ten tlak ale dál na hosty nepředávám, protože je to  podle mě špatně. Nebudu nikoho do ničeho nutit.
- Musim zvedat SOS telefon, musim poslouchat naštvané Čechy, jak na mě křičí, ale někdy ten telefon raději nezvednu a na noc si ho už vypínám.
- Musim jezdit do hotelů, kde jsou Češi. Nesnášim Čechy. Furt si na něco stěžují, zdánlivě jsou třeba na první pohled milí, ale pak vám umí vrazit nůž do zad. S Němci se mi daleko líp pracuje, jsou samostatnější, měla bych raději na starosti jen německy mluvící hosty.
- Když přijedu kolem deváté večer domů, musím ještě udělat tisíc věcí do práce, než si lehnu. Připadám si jak učitelka, která po nocích opravuje písemky.
- Jsem sama. Kromě mého milého mě sem, jak to teď vypadá, nikdo nepřijel a nejspíš nepřijede navštívit. Přitom návštěva mě tu úžasně psychicky nabíjí(ano, fyzicky sice trochu vybíjí, ale to není to nejpodstatnější).