Vlastně až doteď jsem pracovala a připravovala nové listy do knih na další týden. Mrzí mě, že už nemám dnes sílu na dočtení kapitoly nové knihy, kterou jsem si včera rozečetla. Čas pro sebe je tu luxus. Dopoledne jsem měla takovou chuť napsat článek na blog o naší druhé společné cestě, ale ani to dnes už nestihnu. Mám radost z dnešního úlovku. Koupila jsem si konečně nové plavky. Trochu jsem se rozšoupla, ale o to víc jsem ráda, že jsem ty plavky našla. Minulý a předminulý týden jsem je viděla venku vystavené na figuríně, dnes už tam nebyly, ale vešla jsem do obchodu a naštěstí jsem je našla na ramínku. Takže se mi moc ulevilo. Abych napodruhé nepropásla to, co mě zaujalo. Sice mě ta cena na první pohled odradila, ale pak jsem si řekla, že když to bude zase levné, nebude se mi líbit vzor, nebo mi to bude malé. Plavky mi sedly jako ulité, a tak jsem si ještě pár minut před zúčtováním v kanclu udělala radost. Mají neobvyklou barvu, která se mi jinak jako jednolitá nelíbí, ale takto se vzorem to hezky vynikne.
Události v kanclu můžu vynechat, protože je to vždy stejné, hektické, musím si změnit plán, protože samozřejmě nejnovější aktualizace nám nikdo nepošle, peníze ze svých pár výletů, které jsem prodala, mám rychle předané.. pak následuje dlouhé čekání, naše společná týmová porada a můj předčasný odchod, protože od pěti mám hotely 36 km od kanclu, takže většinou po naší poradě přijdu pozdě. Ale tentokrát to bylo "jen" o 15 minut. Ale hlavně že jsem dorazila, protože na mě čekal pán, který chtěl objednat dřívější snídani na příští den, pak jsem letěla do dalšího hotelu napsat odjezdy, hned do auta a do dalšího hotelu, kde mě naštěstí nečekal nikdo,takže jsem mohla vypít půl litru vody s citronem připravené u recepce a vydechnout na měkké sedačce. Vlastně jsem potkala své hosty, právě u té recepce, ti na mě s úsměvem "Klidně se u nás obslužte..". Pokusila jsem se dodělat ještě tři stížnosti, které mi pořád visí v systému a jsou už asi tři týdny staré(některé i víc jak měsíc), ale až dnes jsem po telefonu s adminkou přišla na to, jak postoupit dál. Jednoduše, kliknu na slovo "Complete". Koho by to ale napadlo? Následoval poslední hotel, který mám úplně ze všech nejdál. Překvapivě ke mně přišli čtyři lidé, kteří se ptali na výlety, takže jsem jim představila ty, které máme v češtině a domluvili jsme se na sobotu, že si přijdou zamluvit Santorini. Jsem zvědavá, jestli přijdou. Pak se ke mě ještě vrátili s prosbou o překlad. Na recepci jim dali německý jídelní lístek pro a la carte restaurace a oni mu nerozuměli. To byl pro mě germanistický oříšek. Přeci jen se k něčemu ta germanistika hodila. Abych překládala jídelníček. :-) Ne všechno jsem ale věděla, protože občas to mělo řecké a někdy asijské názvy. Ani mi nevadilo, že jsme s tím strávili celkem dost času. Pak jsem se šla navečeřet, to už bylo kolem osmé hodiny večer. Cestou z večeře jsem potkala pár, který zítra odjíždí, tak jsem se jich ptala, jak si to tu užili, kam se podívali, a tak mi vyprávěli a bylo vidět, že jsou spokojeni. Vůbec mi nevadí, že si půjčili auto u jiné společnosti, že nejeli na žádnou naši exkurzi, hlavně že na svoji dovolenou budou hezky vzpomínat. To je pro mě nejdůležitější. A tak jsem odjížděla spokojená, i když unavená a vůbec se mi nechtělo řídit a opět porušovat značku zákaz odbočení vlevo. Ale jinak se nedá.
Zítra jsem celý den na letišti, tak snad tam neusnu. Možná mi zbyde trocha energie, až přijdu navečer domů, a napíšu slibovaný čláenk o Chanii a o klášterech, ale možná sebou jen praštím do postele a budu spát.
Dobrou!
Žádné komentáře:
Okomentovat