Konečně den bez vln. Hladina moře dnes byla jako jezero. Konečně se dalo plavat daleko. Ve vodě jsem zůstala tak dlouho, až mi zvarhánkovatěly konečky prstů. Vylezla jsem ven, chvíli ležela na sluníčku a hurá zase do vody. To se plavalo. Objevila jsem korály u pobřeží, kousek od řecké vlajky. Když se potopím, vidím vlající chumáčky a trsy podobné vatě a jemné trávě. Taky kameny a mezi nimi ryby. V paměti mám jednak světle zelenkavé ryby, pak maličké béžové, drobné, kterých je vždycky spousta pohromadě, pak černohnědou rybu, která se hned rychle schovala, pak zelenočerné ryby střední velikosti a nakonec nejbarevnější ryby, které jsem tam viděla, totiž vpředu mají modrou hlavu, vzadu jsou zelené a v zadní části těla mají modré, světle tyrkysové pruhy. Ty jsem potkala víckrát. Nesmím zapomenout taky na mořské ježky, kteří byli přišpendlení na kamenech u dna.
Dnes by se hodil ten šnorchl s brýlemi. Ale neměla jsem je. Jen plavecké brýle, a tak jsem musela zadržovat dech, což bylo celkem vyčerpávající. Celkem jsem podnikla expedici k rybám dvakrát. Ještě že jsem měla trochu volna a že jsem se dostala do moře. Ono tu to dno není úplně prázdné. Člověk musí hledat. Už včera jsem našla asi dvanácticentimetrovou zatočenou mušli. Ale byla plná, ještě obydlená. A tak jsem si s ní uprostřed moře chvíli povídala a prohlížela si ji, a pak jsem ji vrátila zpátky domů na dno.
Žádné komentáře:
Okomentovat