Čtyři dny v jednom

             Mám tu návštěvu, hurá! Připadá mi, že jsem prožila čtyři dny a ne jen jeden. Dneska jsme toho tolik podnikli. Společně s prací mi to strašně rychle uteklo. Možná je to taky tím, že jsem vstávala už po šesté hodině a že jsem jela brzy ráno na letiště. Přijela jsem kolem půl dvanácté, a pak jsme s Petrem vlezli do moře. Zjistila jse, že nejsou vlny, a tak jsem mu ukázala trochu útesy a korály. Petr se bál plavat tam, kde nestačí, ale naštěstí se rybky držely i v mělčině. A tak jsem ráda, že jich aspoň pár zahlédl. I když kdyby se odvážil dál, viděl by i větší exempláře a taky jiného zbarvení. Sledování ryb nás vyčerpalo, protože jsme neměli šnorchl a museli jsme zadržovat dech, a tak jsme doplavali zpátky na břeh. Chvíli jsme leželi na sluníčku a Petr si vyzkoušel, jaké to je se jen tak povalovat na pláži jako ostatní turisti. Myslím, že i ten jeho klobouk mu propůjčoval vzhled českého dovolenkáře.:) Jen si ještě začít stěžovat.
           Pak jsme se šli najíst do restaurace Medusa, kde jsem ještě nikdy nebyla. Petr si objednal salát s mořskými plody a já medusa salát. Přinesli mu spoustu mušlí, krevet a různých potvor. Užíval si to a říkal, ještě že se díval na Pohlreicha, jinak by nevěděl, jak se ty krevety jí. Můj medusa salát bohužel žádné medusy neobsahoval, jen vajíčko a šunku se sýrem. :-( :-)
               Zaplatili jsme a vydali jsme se k jeskyni Skotino. Už jsem tu jednou byla s Florou někdy na konci dubna, ale to jsem neřídila. Tentokrát bylo řízení na mně a Petr radil(respektive jeho GPSka). Vyjela jsem až nahoru ke kostelu nad jeskyní. To už byla kamenitá cesta a Petr mě nabádal, abych jela hodně pomalu. No jo, jenže takovou jízdu jsme v autoškole neprocvičovali. Prý pomalá jízda autu tolik neškodí, protože se přes ty kameny kolíbá. Měl pravdu. Mrkli jsme se do dvou malých kostelů i do jeskyně a střetli jsme se tu se skupinkou lidí z jeep safari. Jeskyně je obří, mohl by se tu natáčet nějaký film. Ráda jsem se sem podívala i podruhé. Na zpáteční cestě řídil po těch kamenech Petr, protože je v tomto zkušenější. My jsme neměli tedy jeep safari, ale hyundai safari. ;) Na asfaltu jsem ale řídila zas já.
               Když jsme dorazili zpátky na apartmán, oblékla jsem si uniformu a šla jsem opět do hotelů. V prvním hotelu klid, měla jsem jednu Němku, pak tři Čechy. Mimo jiné jsem si přečetla maily a zjistila jsem, že v dalším hotelu mi všechny české hosty přebukovali do jiných hotelů. Jela jsem tedy za čtyřmi z nich, protože ten hotel byl blízko. Vyslechla jsem si nadávky a byla jsem poslaná do prdele. Ale to se dalo čekat. Nakonec jsem jela do posledního hotelu, kde jsem napsala e-mail šéfovi, a pak jsem se aspoň najedla. Jela jsem zpátky za Petrem a teď tu popíjím pivo a píšu na blog. Takový byl tedy dnešní den.

Jsem moc ráda, že tu mám návštěvu, protože se mám i během toho, když pracuju na koho a na co těšit. Je mi daleko líp. Pomyšlení, že spolu něco podniknem, mi přináší radost. A tak mám i během dne lepší náladu, pozoruju to na sobě prostě. Teda lepší náladu mám do té doby, než přijdu do kontaktu s lidmi ze své rodné země..

A hele, vono to je slaný.. a taky mokrý!

běloch a hněďoška

mňamík =)

mega jeskyně Skotino aneb cesta do hlubin Země

pohled z jeskyně na světlo boží

u kostelíka