Přesně před týdnem jsem se svým milým navtšívila během pauzy nedalekou jeskyni Milatos. Jelo se k ní pěknými zatáčkami, ale aspoň že byla cesta dobře značená.
Musíte podlez nízký vchod a dostanete se k jeskynnímu kostelu. Tato jeskyně, nebo spíš jeskynní komplex má za sebou tragickou historii. V roce 1823 se tu skrývalo kolem 2000 lidí z okolních vesnic před Turky. Bohužel byli objeveni a muži byli pobyti a ženy a děti prodány do otroctví. Nechápu, jak se jich tu mohlo skrývat tolik. Jeskyně asi dál pokračuje do hloubky, ale moc daleko jsme se neodvažovali, protože se strop čím dál tím víc svažoval. Prý má osm vchdoů, ale my jsme našli asi jen šest.
Neumím si ani představit, že se v takové tmě bojovalo na život a na smrt. V jednom oltáři tu jsou na památku uloženy kosti několika objetí.
pohled ven do propasti
Poblíž se měla nacházet někde keška, ale hledali jsme ji marně. Prošmejdili jsme každý kámen, ale bohužel. Hledání nás tolik unavilo, že jsme to nakonec vzdali a vydali se zpátky. Cestou mě zaujala na skalách tato květina. Někdy dokonce prorůstala silnicí i v nově položeném asfaltu. Ta má ale výdrž!
Žádné komentáře:
Okomentovat