V úterý se k nám přihnala bouřka. Úplné dopuštění. Průtrž mračen. Silnice byly plné vody, takže jsem se brodila po kotníky v hnědé břečce. Vodu jsem měla dokonce i u sebe v pokoji. Pak přišly i kroupy. Inu příroda se vyřádila... po čtyřech měsících tu u nás konečně pršelo.
A pak jsem jela odpoledne do kanclu do Chersonissos a když jsem chtěla jet odtamtud do hotelu, neposlouchalo mě moje autíčko. Ne a ne nastartovat.... Šéf mi ho pomáhal roztlačit a nahodit, ale ujelo pár metrů a motor zase chcípnul. Nezbývalo než zavolat asistenční službu. Ti mi baterii trošku nabili, dojela jsem do Chersonissos do kanceláře té autopůjčovny a zde mi řekli, že musím rovnou do servisu do Heraklionu. A tak jsem místo schůzek s hosty řešila autíčko. Hyundai si nechali v opravně a místo toho jsem vyfasovala tuhke hnědou Pandu. Jaké to je utrpení.... vůbec necítím pedály, vůbec neslyším motor, je to Diesel a koleny se vůbec nevejdu pod volant. Než jsem přišla na to, jak se dává zpátečka, to bylo taky něco. Nakonec mi s tím pomohl jeden chlapík z hotelu. Říkal, že Panda je spíš auto podobné hraččce.
Naštěstí mi včera odpoledne volali, že je už můj Hyundai opravený a můžu si ho vyzvednout. Hurá! Dnes si pro tebe jedu, moje autíčko. Ani neví, jak mi chybíš!
To je super, že sis k tomu autu nakonec našla cestu :). Určitě ses naučila dobře řídit :).
OdpovědětVymazat