Už se to sem valí

             Tak nám dneska přijeli první Češi. Nejraději bych se zahrabala někam hluboko do písku. Příjezdové listy? Ani já, ani můj český kolega jsme nic nedostali. Ještě štěstí, že aspoň on mohl naplánovat svůje schůzky spontánně, protože ještě tak úplně nezačal. Zato já musela českým hostům vysvětlit, že skoro v žádných hotelech žádná schůzka nebude. Těch hostů bylo celkem 29, takže ne tak velké čislo, ale stejně je chápu, že by rádi chtěli informace, tabule, knihy, průvodce atd.. Příprava, příprava, PŘÍPRAVA. To je to nejdůležitější. Jenže jak se může člověk připravit, když o ničem dopředu neví? Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. :-(
        Navíc mě vůbec nenapadala slova při prvním mluvení v buse v češtině. Pořád se mi to vybavovalo německy a asi dvakrát jsem řekla něco německy i nahlas. Chjo. Musím se nějak přeorientovat. Němčina mi v hlavě teď fakt převládá a česky mi to vůbec nešlo. :-( Ach jo. Přála bych si mít spokojené i české hosty, ale ale...raději už mlčím.

             Navzdory tomu jsem včera prožila skvělý večer. Byla jsem překvapená, jak se mi líbilo s koňmi nedaleko Heraklionu. Ne, že bych měla ke koním nějaký vztah, ale tato vyjíždka byla fajn. Minibusem jsme jeli ke stájím, kde nám ukázali, jak se řídí kůň. Rozhodla jsem se, že pojedu jen půl cesty na koni, druhou pojedu ve voze, aby mě nebolel moc zadek. :) Nejdřív jsem tedy jela ve voze s dalšími třemi lidmi. Povídali jsme si a pojíjeli jsme pivo. Prostě pohodička. Ne, že by to bylo úplně romantické, ale výhled na krajinu, olivové sady a hory byl hezký.
             Nebýt těch občas přehnaných nevhodných poznámek mužů, co nás provázeli, bylo by to ještě hezčí. Musela jsem se nad to povznest. Zpátky jsem jela na koni. Můj kůň se jmenoval Anna a bylo mu 25 let. Takže ideální kůň pro mě. :-) Měla jsem tedy zezačátku strach, když jsem viděla koně zaparkované ve výběhu. Někteří hrabali nohama a vrtěli se. Anička ale byla poslušná a šla pomalu, takže jsem byla ráda. Navíc skoro celou cestu vedle mě šel jeden z těch koňáků, když viděl, že jsem začátečník. Ale jo, mělo to něco do sebe vidět přírodu kolem sebe z koňského hřbetu. Pak jsme měli dole večeři, maso, tzatziki, řecký salát... Bylo to moc dobré. Jen škoda, že jsem nemohla pít, protože jsem měla auto zaparkované v Chersonissos a musela jsem se dopravit domů. Takže raki i víno vyžunkli jiní. Detaily o dortu si nechám raději pro sebe. Ne, nelíbilo se mi to, co pak udělali. Ale asi záleží na povaze.
               Vrátili jsme se kolem desáté do Chersonissos a zde mě ještě tak trochu přinutili, abych šla ještě na chvíli posedět k našemu šéfovi do bytu. Bylo nás tam asi 15. Jenže jsem byla už hodně unavená. Naštěstí tu byla i jedna holčina, která na tom byla stejně a bydlela ještě dál než já. A tak jsem s ní asi v půl dvanácté jela do Chersonissos, kde mě vyložila. Čekala mě noční jízda autem. Překvapivě jsem byla trochu čilejší, ale měla jsem pocit, že skoro nic nevidím, a tak jsem jela dost pomalu. Teď jsem strašně ospalá, ale za chvíli musím ještě do dvou hotelů. Tak se jdu aspoň na chvíli smočit do moře. Třeba to pomůže a všechny ty "zádrhely" odplavou.

Anna jede na Anně

Hezká fotka, skoro tu vypadám jako milovnice koní. :-)