Dne 16. září jsme s mým milým podnikli výlet k muzeu Homo Sapiens Sapiens a do jednoho menšího kláštera Monastery Panagia Kera Kardiotissa, které leželo poblíž. Neměla jsem volno, ale šichta na letišti mi skončila trochu dříve, a tak jsme hned vyrazili.
Už zdálky jsou vidět veliké mlýny, které jsou největší atrakce celého muzea. Můžete se podívat i u několika z nich dovnitř. Škoda, že dnes už jsou většinou větrné mlýny jen turistickou atrakcí a že se všude běžně ruší.
Cesta k muzeu vedla ostrými zatáčkami, jeli jsme vlastně už po náhorní plošině Lasithi. Odtud byl výhled i na přehradu na protější straně.
Opět jsem si vylezla na koně. Tentokrát jsem se musela spokojit s kamenným.
Do Prahy je to odtud jen 1874 kilometrů, ale já mám pocit, že jsem od ní vzdálená daleko víc.
Prohlédli jsme si různé chýše, z níš každá představovala jednu éru vývoje člověka. Šlo to až do současnosti, do té doby, kdy člověk začal létat do vesmíru.
Ondra si zkusil namlít mouku.
Co mi v muzeu trochu vadilo, to byly nápisy jako " Zde si můžete udělat báječné fotky pro váš facebook".
Pak jsme se vydali do onoho kláštera. Potkali jsme tu několik žen zahalených v černém. Ondra říkal, že to jsou vdovy. V malém obchůdku jsme se dali do řeči s jednou paní, která se o klášter starala. Překvapilo nás, jak byla čiperná, na to, že jí je už 92(nebo 97? let, teď si nevzpomínam).
Prohlédli jsme si i malé muzeum, ve kterém měli vystavenou fotku, jak to tu vypadá v zimě. Klášter byl krásně zasněžený. Nezvyklé vidět toto na Krétě.
Některé části kláštera se stále opravovaly. Bylo vidět, že o něj pečují.
Co by to byl klášter bez Dalajlámovy kočky? Samozřejmě že tu musí být!
Žádné komentáře:
Okomentovat