Moře.. a bouře

Moře je dnes rozbouřené a nedá se plavat. Taky fouká silný vítr.

Pláž je celá zalitá vodou. I já mám v duši bouři a neklid. Žel důvodem je něco jiného. Konkrétně toto:

Potřebuji trénovat, ale bojím se. Těším se vždycky na konec dne, až přijedu domů a nebudu už muset sednout za volant. A každý den se ráno rozklepaná probouzím, jak to jen dneska dopadne.

             Mám dvě historky z posledních tří dnů. Dneska jsem měla svůj první pořádný den delegátky. Ale objíždět hotely jsem začala již v neděli. Mám jich zatím jen šest.
             V neděli jsem se taky šla seznámit trochu s hotely a s jejich personálem. V jednom z nich jsem měla víc času se porozhlédnout. Už na první pohled se mi tu zalíbilo díky černobílému kocourovi, který je tu nejspíš větším pánem než recepční. Kraluje tu a může snad úplně všude. :-) Paní na recepci se mě hned zeptala, odkud jsem. Hned mi začla povídat, že Prahu zbožňuje a že tam jezdí každý rok na dovolenou. Byla z ní nadšená. Ráda slyším, když někdo chválí někdo moji zemi, i když lásku k Praze s ní tedy moc nesdílím. To jsem ji samozřejmě ale neřekla. Procházela jsem se po hotelu a objevovala nové kouty. Nikde skoro nikdo. Pak jsem narazila u obchodu s klenoty na tři lidi, kteří seděli u stolku a popíjeli a klábosili. Šla jsem dál a prohlížela jsem si prázdnou venkovní restauraci. Na zpáteční cestě se mě jeden chlapík u toho stolu zeptal, zda bych si s nimi dala kafe. Řekla jsem, že děkuju, ale ne. Skoro jsem šla dál, ale pak jsem si uvědomila, že mám velkou žízeň, a tak jsem se vrátila a zeptala se, zda nemají vodu. "Ale určitě!" Hned mi nabídli, abych se posadila, a tak jsem se s nimi dala do řeči. Prý je toto nejstarší hotel v celé Malii, otevřel teprve včera! Teď tu mají jen 25 hostů, ale doufají, že jich přijede brzy víc. :-) Na Krétu je tu tento rok dost teplo. Prý tu býval někdy i v dubnu sníh. Ten je tu vlastně i teď, ale jen vysoko v horách. A pak jsem se dozvěděla, že manželka majitele toho klenotnictví je původem Švédka. To bylo překvápko! Zkusila jsem na ně promluvit švédsky a oni mi rozuměli. Prý tu jednou byla na dovolený a slovo dalo slovo, ona mu dávala vždycky veliký spropitné a on si toho nikdy moc nevšiml. Ale nějak se to podařilo a vzali se. Prý oba byli i ve Švédsku, ale nakonec se přestěhovala ta paní sem do Řecka. Mají spolu dvě již dospělé děti, které mluví řecky i švédsky. Prý je dokonce tady v Chersonisos řecko-švédská škola a žije tu celkem velké komunita Švédů. Někteří se prý už rozvedli a utekli zpátky do Švédska, ale pořád je tu ještě celkem dost rodin, které se scházejí. Paní, s kterou jsem seděla u stolu, mi povídala, že je dokonce něco jako učitelka/lektorka v té řecko-švédské škole. Jak je ten svět malý! A jak je to všecko dokonale propojené! Netušila jsem, že budu taky na Krétě mluvit někdy švédsky. A když, tak už s nějakým hostem, ne s někým místním. :-) Někdy bych tu školu chtěla navštívit. Prý funguje ale jen převážně v zimě, kdy tu je všechno zavřené a na učení je čas.

            Další zážitek je z dneška. Měla jsem své první informační schůzky a nutno dodat, že jsem je nedělala úplně tak, jak nám to řekli. Inu něco jiného je mluvit k 40 lidem a něco jiného je, když vám přijdou jen 2, či dokonce jen jeden člověk. Přišla ke mě jedna paní a když jsem začala, řekla mi, že už byla na Krétě 16krát! Opravdu tolikrát!!! A poprvé to bylo v roce 1976. Takže se to naše setkání přeměnilo spíš v takový přátelský rozhovor, kdy mi ona spíš vyprávěla o tom, jak se to tu všechno za těch spoustu let změnilo...jak spousta míst zturističtělo... což je škoda. Moc ráda se sem ale vrací a právě do tohoto hotelu, protože jsou tu moc milí a presonál se tu každý rok nemění, je tu pořád stejný. Byla nadšená, že konečně otevřeli archeologické muzeum v Heraklionu.

            Inu i tak to může všechno dopadnout...úplně jinak, než co očekáváte a na co se připravujete. Je fakt, že by ta setkávání měl člověk víc přizpůsobit hostům, kteří přijdou. Zatím jsou všichni milí, i když třeba vidí, že tápu. Jsem zvědavá, jací budou Češi, až sem přijedou.
Zítra mám volno. Zatím sem mám dobře. Jen musím najít v sobě zítra ráno vůli a odvahu vstát brzy a jít cvičit parkování k Lidlu. Mimochodem, odkdy tu vlastně otevírá Lidl? :-O