Neplánovaná túra z Kato Gouves do Chersonisos a zpět

Včerejšek mě na delší dobu odrovnal. Ale můžu si za to sama. Chtěla jsem probádat kousek okolí a jelikož ještě nemám auto, musela jsem po svých. Kamarád mě zapomněl doma vyzvednout, ale nakonec mi to nevadilo. Chce to trochu improvizovat. Aspoň jsem si vyzkoušela, jaké to je jít pěšky z Kato Gouves až do Chersonisos. Všichni si stěžují, jak je to daleko...
Ano, je to daleko, asi 8 kilometrů. Tahnout nákup 8 kilometrů by se mi fakt nechtělo. Ale já šla nalehko. Vybrala jsem si cestu podél pláže. Samotnou mě zajímalo, jestli to vůbec bude možné. Pořád jsem počítala s tím, že budu muset jít po silnici. Moc mě ale překvapilo, že jsem se od moře ani trochu nevzdálila.
Fučelo, to jest pravda. Nebýt toho, že jsem šla pěšky, asi bych si nevšimla dvou malých kostelíků, které nejsou vyznačené ani nikde na mapě. Těžko bych postřehla malou mořskou pannu a dva delfíny. U třetího kostelíka jsem našla keš v podobě krabičky od filmu.

Neříkám ale, že jsem se neuťapkala. Sušenky ze supermarketu a džus mě v Chersonisos zachránily. Konečně jsem mohla odeslat pohled, který jsem už dlouho schovávala v baťohu. Schánky tu mají po zimě v nepoužitelném stavu, když jsem tu u nás v Gouvesu jednu našla a hodila do ní ten pohled, vypadl spodem. :-D 
Přemejšlela jsem, jestli nezavolat kamarádovi, jestli není v kanceláři, ale zjistila jsem, že nemám jeho číslo. Jet busem? Kdo ví, kdy pojede. Ušetřím těch pár euro. Nejdřív jsem se však připojila na veřejnou wifi a zkontrolovala si trasu, už jsem nechtěla jít tou stejnou. Googlemaps mě navedl přes staré Chersonisos alias Old Village Chersonisos. Proč ne? Tam jsem ještě nebyla. Dočerpala jsem energii a vydala se na cestu. Slunce pražilo.
Old Village Chersonisos je daleko příjemnější než to Chersonisos, které leží dole. Malé uličky, ticho a klid, skoro žádné obchody se suvenýry. Malované taverny. Moc se mi tu líbilo. Zbývalo mi ale ještě hodně kilometrů, než jsem došla zpátky domů. Šla jsem po prašné cestě mezi olivovými sady. Občas se ozvalo štěkání psa, které mi celkem nahnalo strach, ale naštěstí se nikde nepotuloval žádný neuvázaný. Díy bohu.

Když jsem se vrátila, šla jsem se hned osvěžit do moře. Měli jsme vlny, a tak jsem zůstala na břehu a skákala do nich. Dál jsem se neodvážila.
Večer jsem si měřila trasu, kterou jsem ušla. Bylo to neuvěřitelných 18 kilometrů. No potěš, být ještě větší vedro, tak to stěží ujdu.

plánek mé trasy